(O)běžná

„U vás lidé pěstují pět tisíc růží v jedné zahradě,“ řekl malý princ, „a přece tam nenalézají, co hledají...““  - Malý Princ   

Píšu na prázdné listy,
černé slova z obýváku
Srdcem optimisty,
smutná loutka diváků.
Přemýšlím a píšu dál,
jak postavil bych raketu.
Vzadu u hypermarketu,
a letěl ke hvězdám. 
Tam, sešel bych se s anděly,
a vrátil jim ty popletené úděly.
"Na...tady si to vezměte..."
Reklamuji to přidělené utrpení,
které pro mě zkrátka není.
"Vzdávám se přidělených andělů"
Kvůli nespravedlivým údělům.
"Tak se mějte vážně hezky 
a já jdu..."
Nasedl bych a letěl dál přes vesmír,
abych si to upřesnil,
a snil si,
o své,
(o)běžné planetě.
"A už za mnou nechoďte..."
Kde mi bude smůla cizí,
pláč se smutkem nebudu znát.
Tam mi bude radost ryzí,
a zase se budu umět smát.
"Bez strachu křičím ahoooooj"

Nic nebude bolet a vše to hezké,
pomalu bude zrát.
To je mé snění,
za všechno jmění.
 
A až doletím do prázdných uliček,
s radostí smířený.
Od údělů zbavený,
ukážu andělům prostředníček 
..aby jim to nebylo líto.
PéeS: Nabízím opuštěné anděly s úděly. Cena je životní. Kdo bude mít zájem - volejte do nebe. :)