Vzduchoprázdno

„„Víš..., když je člověku moc smutno, má rád západy slunce...“ - Antoine de Saint-Exupéry - Malý Princ

Dovolte dámy a pánové,
přednést krátké sdělení,
bez přetvářek i překvapení,
na jeden nádech v jedné době.

ššš....
Tišeji, prosím!
Snažím se vystoupit k davu...
...na chvíli Vás zdržím

Chci jen do paměti vrýt,
nevyřčená písmena bez papíru,
bez útěku a fráze "chci se skrýt"
do světa kresleného na míru.
Že se cítím ...jak bych to řek´....?!
Že cítím: 
Obavy z každé radosti, 
jenž následuje zklamání.
Veselost, kterou čmárám si na tělo,
jehlou - to aby to přestalo.
Sklíčenost, která mě zamyká, 
v hořkostech, jako zvuk, který mi uniká,
Jsme lámáni v srdcích po kostech.
- A co s tím? - Nevím.
-To nic..!
A právě to nic, které pokládá můj úsměv
rychlostí světla až na samé dno,
když dýchám(e) to čisté
vzduchoprázdno. 
Nezdá se Vám,
vážený pane, vážená madam?
Už můžete jít...
Cestou kolem přispějte na děti, 
pejsky a kočky, 
ať máte (lepší) pocit...
Že kdesi v nás ty chvíle lžou,
když tvrdí, že navždy zůstanou...