V bublinách

„Svítí hvězdy na nebi proto, aby každý našel tu svou?“ – Antoine de Saint-Exupéry (Malý Princ)  .....  

A v tom hlasitém bezdeší,
se tě ptám,
na zázrak,
v lásku,
neodpovídáš.
Zdáš se mi ve štěstí
v čase minulém,
přítomna,
se usmíváš.
A já jakoby pod hladinou,
křičím tvé jméno.
V bezvědomí před hodinou,
zda-li chceš jiného.

Zda-li mě?
Zdálo se mi ...

Z něžných vln do rozplakaného břehu,
stále znovu ve snaze být Ti blíž.
Na dosah Tvých řas,
narážím do touhy i když to zabolelo.

Zdáš se mi,
v obětí ...
A přesto dál ukládám to své,
do bublin z posledních výkřiků.
Propadám hlubinám a Ty se skládáš,
v leporelo.
... v bublinách na stálo
hlasy,
tiše,
prší,
v nás ...
 
_______
S věnováním....
„U vás lidé pěstují pět tisíc růží v jedné zahradě, a přece nenalézají to, co hledají.- Nenalézají... - odpověděl jsem.- A přesto by mohli, najít, co hledají v jediné růži nebo kapce vody...- Ano - odpověděl jsem. A malý princ dodal: Ale oči jsou slepé. Musíme hledat srdcem.“