"Tam někde daleko, veprostřed vesmíru,
svítí-li hvězdy - smějí se jako zlaté mince
Tam všude okolo všech nadmíru,
pozoruji chvějící se slunce."
Když je mi smutno - dnes třiačtyřicetkrát,
zapadá, tak zranitelně v mých očí.
V tom tichém prázdnu sám sobě literát,
a těch milion světýlek ke mě vykročí,
přál bych si...
Výlet do bezčasí v obětí její nevědomé krásy,
se čtyřmi trny na těle mačkat se v náruči.
A z bodných ran nechat stékat krev s přesčasy,
kde mi slzy Múz tep rozzvučí...
Procestovat všechny ty vzdálené světýlka,
a najít způsob, jak pochopit všechno kolem sebe.
Když... je to těžké žít s duší snílka,
co věří v zázraky růže, jenž tvoří celé jeho nebe
Protože...
"Tam někde daleko, veprostřed vesmíru,
svítí-li hvězdy - smějí se jako zlaté mince
Tam všude okolo všech nadmíru,
pozoruji chvějící se slunce."
Když je mi smutno - do oblohy čáry kreslím,
jako do duše, kde stíní se jen prázdná stránka.
Čmárám a tím více stávám se skleslým,
v podobě štěstí - nakreslil jsem beránka...
V průzračném stesku padají kolem obavy,
padají jako komety - "Počkejte, chviličku..."
v trápení jsou taky samy - tady na nebi,
jako já - nešťastný Princ se sny na víčku.
Když... mě se po své květině tolik stýská,
přicházím tak po Tvých stopách v písku
- nemohu ji ztratit.
Musím za ní - je mi tak hrozně moc blízká,
a Ty jsi jediný můj posluchač s brýlemi na hřbetu
....co dokáže mě za ní vrátit!
"Tam někde daleko, veprostřed vesmíru,
svítí-li hvězdy - smějí se jako zlaté mince
Tam všude okolo všech nadmíru,
pozorujem chvějící se slunce."
....pod čarou
Vám přeji, aby jste našli a připoutali si
své štěstí jako já.
A byli navždy zodpovědní za to, co jste k sobě připoutali.
PF 2016