Poslední dobou
mám chuť přestat dýchat
Myšlenky vytopit borovou vodou
Potají, za rohem
do ruky píchat
Osud jež život nám nadělil
každému zvášť to dobré a zlé
Připojí k němu své anděly
jenž píší osudy mé
...
Že
Andělé
osud
prý strojí
Do
šatů
z laciných
nití
Zbylo
jen
splynutí
bytí
A
život
na
přístrojích
...
Život je dar který má i svou daň
poznal jsem...za těch pár nocí
kdy držel jsem a držím tvou dlaň
plápolám... sám ...
bez pomoci
V tom příšerně prázdném tichu
bdím nad smyslem života
co jest ze suchého zipu
jsem v roli Dona Quijota
Jakobych i já bojoval s větrnými mlýny
co jsou v roli smrti muže a ženy
sám se svými splíny
Splynu, odcházím - jsem poražený
...
Slyším
píseň
v polích
znít
Poutník
s kosou
zavítá
brzy
Jen
zbydou
v očích
slzy
Marně
si přeji
abys
mohl
žít
...
„Když umírají koně - těžce dýší, když umírá tráva - zvolna usychá, když umírá slunce - hasne v tiši, když umírá člověk - zpívá do ticha.“