BezDěsu

„Na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal.“ - Karel Hynek Mácha  .~>~>~>~>~>~>~>~>~>~>~>~>~>~>~>~>O<

Kráčím
po stopách KáHá Máchy,
po lesní cestě,
za větru i deště,
je krásně.
Kráčím
cestou bez ohledů,
jen s cizotou v náručí,
za zády děsy, 
mi nestačí.
A tak kupředu procházím,
a své představy nacházím,
sám s nadějí na lepší Prozatím,
a možná ještě víc.
Jen cosi s kliky na zádech,
svíjí se a nabízí mi zkratku,
syčením přemlouvá můj dech,
abych ji měl za kamarádku.
Však odmítám a na oplátku,
vracím jí z cesty mé,
na zpáteční adresu, 
k rodině - mezi své.
Kráčím 
a splývám s okolní poezií,
jako bych prošel framboesií,
a předčasně ukončil své trápení,
a žil v tom, že to nic není.
Kráčím
propocen a zahlížím cíl,
za zády mi zní,
průvody děsů,
co směřují k lesu.
Po písku a kamenech,
s batohem na ramenech,
postupuji stálé výš a blíž,
se mi srdce otevírá.
Teď už jen nechat vánek vlát,
a s ním žal co nesnesu.
Lehký smích na pohled cítit ticho hrát,
a kochat se krajinou BezDěsu.

„Tam prázdno pouhé - nade mnou,
a kolem mne i pode mnou pouhé
tam prázdno zpívá.“