PředuSivá

„Kdo trpí sám, ten trpí mnohem tíž, že vidí štěstí druhých přes svůj kříž.“ - William  Shakespeare  ....  

Jsem úzce spjat s realitou
lásky rozkvetlého ráje.
Když si v srdci láska hraje,
tepe a buší na každou okamžitou.
Však nevnímám - asi ze strachu - tu důležitou,
kterou kreslím na své okraje.
A z nich pak v očích svíraje,
slzy v hrách pokrytou!
Jsem (ne)stvůra bezcitná či snad jen bez citů?
Neumím, zkratka štěstí přilnout k sobě
ačkoliv jsi má jediná naděje,
z masa a kostí a dobrého srdce, prosím tě, jsi tu? 
Pověz, že byla bys tu pro mě, že je to v tobě,
na okrajích v předu sivé ztemnělé závěje.
Nejsi! - Nikde na obzorech mých soucitů!
Vyhaslý plamen v zátiší křiků - Sobě(c) !
Pro lásku a štěstí pohádkáři NesouCitu
špetku hořké harmonie pro dechovou kapacitu.
Až přestaneš dýchat a vyhasneš jako já.
Až zjeví se sny mě všechny krásné
pak uzřím v říze jasné 
osamocen,
sám.

„Smutní lidé nemohou učinit smutné lidi šťastnými.“
https://www.youtube.com/watch?v=k016mR9tQdI