Před-Svět-čení

„Když mi bylo pět, maminka mi řekla, že klíčem k životu je štěstí. Když jsem přišel do školy, zeptali se mě, co chci být, až vyrostu. Napsal jsem "šťastný". Řekli mi, že nerozumím zadání. Já jim řekl, že oni nerozumí životu.“   

Před-Svět(a) 

To ráno, kdy bloudím,
po stopách,
svých zdání,
jakože na špičkách.
A na obě ruce mi dopadá snění
o udílení,
že pro mě to štěstí,
zkrátka určené není...

mě Před-Svět-čuje,
že čuje se smutek,
z té chladné duše,
v níž plamínek zhas´.
Zahleděn do úmorů,
 každodenních snů,
jen na oko,
koukám jako divák:
Na štěstí ostatních.
Na dobré skutky.
A pocit, že je mi krásně,
však tím lžu Vám...
 

"Je tak různorodá, co do obsahu formy..."