Před-Svět(a)
To ráno, kdy bloudím,
po stopách,
svých zdání,
jakože na špičkách.
A na obě ruce mi dopadá snění
o udílení,
že pro mě to štěstí,
zkrátka určené není...
mě Před-Svět-čuje,
že čuje se smutek,
z té chladné duše,
v níž plamínek zhas ́.
Zahleděn do úmorů,
každodenních snů,
jen na oko,
koukám jako divák:
Na štěstí ostatních.
Na dobré skutky.
A pocit, že je mi krásně,
však tím lžu Vám...
"Je tak různorodá, co do obsahu formy..."