V předobrazu

„Pravá láska je stav, ve kterém člověk cítí osudovou potřebu být neustále s milovanou bytostí.“ - Karel Čapek 

Až déšť rozzvučí střepy naší touhy,
a na stínech siluet pláč dvou znamení.
Pod střechou samoty jen sen pouhý,
jež rozestlal Amorův šíp v trápení.
Se ve vteřinách schovává naděje našich citů,
milovat - sním(e) z neprůhledných štítů.
..........
Déšť rozzvučel střepy a zazněla touha,
siluety sblíženi v obou směrech stínu.
Jen samota pod střechou je stále dlouhá,
a šíp z Amorova luku rozestřel víru.
Nadešel čas na pár slov naděje,
milovat - vím(e) tvařme se nadšeně!
........
Až poskládám(e) střepy,
vyženeme samotu z pod střechy.
a náplastí z betonových sloupů,
Amorův šíp z vrásek rozhoupu.
Já za jeden konec a ty za druhý,
SPOLU - už nebude sen pouhý.
........
"V předobrazu štěstí a za ním co je?"
"To jen bijí v nás ty svalové stroje..."
"A proč bijí více, když po sobě dychtíme?"
"To protože k sobě to hezký cítíme..."
"A co když to přestane - přestaneme bít?"
"Nevím...Takhle je to lepší - nechme to tak být!"
........